Rumcajs měl patálii s pistolí. Šest pěniček, co v pistoli odchoval, se mu do ní pořád vracelo jako do hnízda. Musel pistol odložit a dojít si do Jičína k puškaři pro novou. Puškař Halíř vyšel z dílny do krámu a povídá: “Co bude libo? Mám podat prach, nebo koule?” “Nic z toho,” řekl Rumcajs, “potřebuju novou pistol.” Halíř se chvíli přebíral v pistolích. Nakonec Rumcajsovi jednu podal přes pult. “Vezmi si tuhle, je z Nýdrlantu, ta střílí sama.” “Co stojí?” zeptal se Rumcajs. “Zač by byla u Halíře pistol? Je za halíř,” povídá puškař. Prachu a žaludů měl Rumcajs po kapsách dost, tak novou pistol rovnou nabil.

Od puškaře šel Rumcajs na rynk. Byl zrovna jarmark, stála tam střelnice a střelniční dědek vyvolával: “Kavalíři, mordýři a loupežníci, zkuste si svou pistol u mě na střelnici!” Rumcajs přistoupil, namířil nýdrlantskou pistol a stiskl. Rána nevyšla.

“Koupil sis to pěknej šancajk,” povídá střelniční. “Třeba byla chyba jen v ládování,” řekl Rumcajs a namířil si to k věžové bráně, aby pistol v chládku přeládoval. Jak jde, pistol najednou sama od sebe vystřelila. Snad se styděla za tu první ránu. Žalud hvízdl někam přes náměstí; a co by Rumcajs napočítal do tří, vyběhl z krámku u věžové brány hodinář Semerád. V ruce drží kukačkové hodiny a běduje na celý rynk: “Rumcajsi, tys vyvedl pěknou věc. Tys mi střehl kukačku.” Kukačka byla zle trefená do křídla.

“Bude z toho mít smrt,” běduje hodinář Semerád. “Nebude,” řekl Rumcajs, “co jsem pokazil, to taky spravím.” Vzal hodiny s postřelenou kukačkou a odnesl je Mance do jeskyně. Manka kukačku litovala, ale jak jí pomoct, to nevěděla. “Co s ní, s chudákem?” “Léčit se bude,” řekl Rumcajs. “Nikde není kukačce tak dobře jako v zeleným lese. A proto ten nešťastný pták pobude u nás v Řáholci, dokud nevyzdraví.” Pověsili hodiny se střelenou kukačkou v lese na suk a pak se chodili dívat, co bude dál. Lesní vzduch dělal divy. Už za týden zkoušela kukačka zakukat a za čtrnáct dní kukala jako z partesu. “Necháme ji tu tři neděle, aby jí zdraví jaksepatří zesílilo,” určil Rumcajs. Jenže brzy se po Řáholci mezi ptáky rozneslo, jakou mají u Rumcajsů kukačku. Přiletěli brhlíci, sojky, dlaskové, hejlové, žluvy a žluny, posedali kolem po větvích a očička jim mohla vypadnout. Kukačka to chvíli snášela, ale pak jí ta zvědavost přestala být vhod. Zaklapla se do hodinového domečku a už se nechtěla ukázat. To zas nebylo vhod ptákům. Hejl řekl, že to tak nenechá, rozlouskl zobákem vrátka a všecko to znova kouká a kouká na kukačku. “Co koukáte?” křikla kukačka. “Abysme viděli,” řehní se ptáci. “Tak tedy uvidíte!” rozkřikla se kukačka, vyběhla z hodin a rozletěla se po lese Řáholci. Lítala od hnízda k hnízdu a v každém trochu pobyla. “Co tam děláš?” křičeli na ni ptáci. Ale ona ani muk. A když zlétala všechna hnízda, spořádaně se vrátila do svých kukacích hodin. Za pár dní si hodinář Semerád přišel k Rumcajsovi pro uzdravenou kukačku. Rumcajs ho odvedl k hodinám na bukovém suku, kukačka vyběhla a třikrát zakukala. Semerád se podíval na své cylindrovky. “Je to tak. Na vteřinku tři.” Poděkoval Rumcajsovi za péči o kukačku, sundal hodiny ze suku a odnesl si je do Jičína. Ten den odpoledne smejčila Manka loupežnickou jeskyni. Rumcajs odešel do lesa, aby úklid překlimbal někde v mechu. Položil se pod strom, ale sotva odespal první slabiku, přiletí brhlík a začne se na něj zle čepejřit. Rumcajs ho zahnal kloboukem a pomalu znovu padá do spánku. Ale vtom už se k němu slétají sojky, dlaskové, hejlové, žluvy a žluny. A všichni zle na Rumcajse. “Kruciš, co se to dnes u nás v lese děje?” zívl Rumcajs a posadil se. Ptáci na něho ze všech stran, až musel vstát, a pak ho hnali od hnízda k hnízdu. Rumcajs nevěří svým loupežnickým očím. V každém hnízdě je čerstvě vylíhnutá hodinová kukačka. Od rána do večera lezl Rumcajs nahoru a dolů po stromech a vybíral kukačky z hnízd. Potom to s Mankou všecko odnesli hodináři Semerádovi. Semerád opatřil zubatá kolečka a každou kukačku usadil do hodinového domku; a byly z toho kukačkové hodiny. Do loupežnické jeskyně si je Rumcajs s Mankou nepověsili, aby je kukání neprozradilo knížepánovým hajným. Zato v Jičíně ještě dlouho potom bylo jako v háji, pořád tam kukalo a kukalo.