Protože se loupežnický osud točí všelijak, za krátký čas uvázla rychtářovi Fištulovi v tenátkách taky Manka. Převlíkala polštáře, pírka lítala po celé jeskyni a jedno vjelo Rumcajsovi do nosu. Nabral vítr jako do varhan. “Hepčí!” Džbán hliňák, co stál na polici, se zapotácel, břink a už bylo po něm. “No co,” povídá Manka, “je z hlíny a duši nemá. Skočím do Jičína a koupím tam džbánek.” Zavázala si do cípu u šátku groš a vypravila se na ten nákup. Jak šla v Jičíně ulicí, najednou jako by zaslechla známý hlásek. V kleci na okně tam sedí pěnička, matka od těch šesti, které Rumcajs odchoval v pistoli. “Nastaly mi, Manko, smutné časy,” povídá pěnička, “chytili mě a já teď u rychtáře Fištuly musím sloužit za zpěvačku.”

Manka sáhla pro klec, otevřela dvířka a pěničku pustila. “Jako by nebylo dost na tom, že rychtář drží ve vězení lidi!” Jenže v tu chvíli ji popadl za ruku Fištula, schovaný za muškáty v okně. “Přijdeš, kam patříš, panenko loupežnická,” povídá a už si vede Manku na strunkách. Strčil ji do nejvyšší komůrky vězení, kde dřív míval Rumcajse. “Ohlídám si tě ale líp než toho tvého loupežníka!” Potom si zašel do věžové brány a rozplašil odtamtud kavky do všech stran světa. Nakonec se rozběhl po Jičíně, a kudy chodil, tudy nařizoval spálit všecky žebříky, aby se Rumcajs nemohl dostat k Mančinu okýnku. Manka seděla za mříží a Rumcajs zatím na ni čekal a čekal doma v jeskyni. Slunce už málem zapadalo, když přilítla pěnička, sedla Rumcajsovi na dlaň a zazpívala: “Rychtář ti posadil Manku do vězení.” Rumcajs se prudce zvedl z mechu. “Tak já si tam dojdu a zas mu ji vezmu.” “Nevezmeš, protože nedosáhneš,” zazpívala pěnička. “Posadil ji do komůrky až nejvíc nahoře a dal spálit všecky žebříky.” “Já si svůj žebřík přinesu,” řekl Rumcajs a vykročil přes pole a po císařské silnici k Jičínu. Když šel alejí topolů, vyhlídl si ten nejvyšší a povídá mu: “Jak jsi starý?” “Už asi sto let,” řekl topol. “A těší tě ještě svět?” povídá Rumcajs. “Už jsem tu všecko viděl a zažil,” řekl topol. Rumcajs topol pokácel, vysadil si ho na ramena a šel dál k Jičínu. Už byla tma a cípatý měsíc ho věrně doprovázel. Rumcajs donesl topol až k městskému vězení, opřel ho o zeď a rovnou po něm nahoru jako po žebříku. Setkali se s Mankou u zamřížovaného okýnka. “Tak jsem tu,” povídá Rumcajs. Ani zadýchaný nebyl, jako by přišel po pískem sypané cestičce.

Manka prostrčila ruce mříží a samou radostí popadla Rumcajse, až se mu z kapsy vysypal střelný prach a žaludy. Tou dobou šel rychtář Fištula po náměstí, klátil rozsvícenou lucernou a násadou halapartny škrtal o dláždění. Najednou se mu přikutálí k nohám žalud. A druhý! Když přiběhl ještě třetí, Fištula se dívá, odkud je všecko to nadělení. “Hele, u šatlavy nám roste topol a padají z něj žaludy!” křikl a hned se tam rozběhl. Rumcajs v tu chvíli pracoval na mříži. Popadl ji rukama, silnou loupežnickou nohou se vzepřel proti zdi a táhne. Manka mu pomáhá zevnitř vězení. Mříž drží jako evangelium. Rumcajs se maličko zamyslel a povídá Mance: “Když dělá ženská, co náleží mužskýmu, bere mu to sílu. Ustup a jen se na mě pěkně usmívej.” Manka pustila mříž a začala se na Rumcajse usmívat chvilku rozmarýnkově, hned zas violkově a zas růžičkově. V kamenech, do kterých byla mříž na sedm coulů zapuštěná, to začalo pukat a prejskat. Jenže v tu chvíli dole u paty topolu pracoval už taky rychtář Fištula; lucernu postavil na chodník a ohání se halapartnou jako sekyrou. Snaží se podetnout topol zespoda, štěpiny jen lítají, halapartna syká a Fištula do toho: “Hé a rup! Hé a rup!” Zaslechl to Rumcajs a povídá Mance: “Slyšíš, někdo nám dole předříkává. Tak tedy hé a rup!” Mříž se vyvalila ze zdi a Manka vletěla Rumcajsovi do náruče jako vlaštovka. V tu chvíli se ale povedlo taky dole Fištulovi. Odsekl poslední třísku a topol s Rumcajsem a Mankou se začal kácet. “Cos to vyvedl, Fištulo?” křikl Rumcajs na rychtáře. “Sklízím, co pro mě uzrálo,” houkl Fištula. “Seberu si vás oba dole jako hrušky a posadím vás do Kartouz. A z toho vězení se mi už nevylámete.” Všecko se to kácí dolů do hrubě vydlážděné ulice. Rumcajs a Manka mysleli, že je to jejich poslední chvilka. Jenže najednou se mladý měsíc naklonil a podal Rumcajsovi špičičku. Rumcajs se vyhoupl do srpku, usadil se tam jako v sedle a Manku vzal k sobě. Rychtář Fištula už jen valil oči na to, jak měsíc s Rumcajsem a Mankou plave nebem k lesu Řáholci.