Bylo krásné slunné ráno a krteček se hned po snídani chystal starému pánovi pomoci se zahrádkou. Starý pán už na krtečka se snídaní čekal. Připravil mu misku plnou čerstvé zeleniny. Když se krteček najedl a napil, začal hnedka pánovi pomáhat. Nejdříve spolu zkontrolovali všechnu zeleninu. Kontrolovali rajčátka, zda nejsou plesnivá, kontrolovali papriku, zda roste pěkně špičatá, zkontrolovali okurky a cukety, zda se plazí po žebříčku a nakonec ředkvičky jestli mají dost provzdušněnou půdu. A ouha co zjistili. Když totiž pršelo, tak voda k ředkvičkám naplavila hutnou hlínu, která ředkvičky utlačila, a ty nemohou růst. ¨Co budeme dělat¨, zeptal se krteček. ¨Musíme tu hutnou hlínu z ředkviček odhrnout a pak přidat trošku písku a opatrně prokypřit okolí, aby zase měly ředkvičky krásnou vzdušnou půdu, kterou potřebují pro správný růst¨ odpověděl dědeček. A tak se dali do práce. Dědeček začal rukama odhrnovat opatrně půdu a krteček tu hlínu odnášel na kompost. Asi po hodince práce si dědeček oddychl a pravil, ¨máme hotovo krtečku, teď už stačí jen trochu písku přidat, prokypřit a ředkvičky mohou zase krásně růst¨. Vzal tedy kyblík, lopatu a ze stodoly navezl písek. Ten rozházel okolo ředkviček a připravoval se na prokypření a vpravení písku do půdy. ¨Jak to udělat krtečku, abychom ředkvičky nepoškodili, a dobře jsme je prokypřili¨, zeptal se dědeček. Krteček chvíli přemýšlel a pak praví, ¨dědečku večer pršelo a proto zde byla ta hutná hlína, tak vydrž chviličku, protože dole je půda ještě mokrá, tak já zkusím zavolat na pomoc moji kamarádku¨. Dědeček sice krtečkovi moc nerozuměl, ale čekal. Krteček mezitím odběhl k domečku a volal ¨ Žížalo, žížalo, kde jsi? Potřebuji tvoji pomoc¨.  ¨Tady jsem¨ ozvalo se z půdy. Krteček se rozhlédl a uviděl hlavičku své pruhované kamarádky. ¨ Co potřebuješ krtečku¨, zeptala se žížala. ¨S dědečkem jsme kolem ředkviček nasypali písek, abychom je provzdušnili, ale musíme ten písek zahrnout opatrně, abychom ředkvičkám neublížili a mohly růst zase dál¨.   ¨Dobře krtečku, neboj se ničeho, o všechno se postarám, do večera budete mít hotovo, teď ještě musím na chvíli pryč, ale večer se přijďte podívat a uvidíte¨, řekla žížala a odplazila se. Krteček doběhl k pánovi a všechno mu povyprávěl. Potom šli spolu do chaloupky a tam si udělali oběd. Krteček dostal svoje oblíbené vdolečky a mléko a pán si nalil hrníček kávy. Když se přiblížil večer, šli se oba podívat na zahradu a nevěřili svým očím. Zem kolem ředkviček byla krásně nakypřená a písek zapravený do půdy. Oba zajásali a krteček zavolal na žížalu. Žížala vylezla ze svého domku a povídá ¨ Ahoj krtečku, jak jsem slíbila tak jsem udělala. Ale nebyla jsem v tom sama, zavolala jsem si na pomoc své kamarádky a společně jsme vaši zahrádku nakypřili, byla to pro nás radost, pokud budeš ještě někdy chtít, určitě mě kdykoliv zavolej, budeme ti nápomocny¨  ¨Děkuji ti moc, žížalo a všem tvým kamarádkám, velmi jste nám pomohli¨  řekl krteček a ani starý pán nezůstal beze slov a slíbil žížale, že jí a jejím kamarádkám udělá hned druhý den speciální domeček u kompostu, který mohou kdykoliv využít. A žížala zajásala. Ale protože se rychle stmívalo, rozloučili se spolu, popřáli si dobrou noc a šli všichni spát.  Starý pán do svého domku, krteček do své malého domečku a žížala ještě do svého starého příbytku avšak s krásným pocitem, že od zítra už bude v novém. Krteček se najedl, vyčistil zoubky, umyl se a šel na kutě. A i tobě ……..….. přeju krásnou dobrou noc a sladké sny.