Malý princ přešel poušť a setkal se jen s jedinou květinou. Byla to květina s třemi okvětními plátky. Úplně bezvýznamná květina… „Dobrý den,“ řekl malý princ. „Dobrý den,“ řekla květina. „Kde jsou lidé?“ zeptal se zdvořile malý princ. Květina viděla jednoho dne přijít nějakou karavanu: „Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm. Je tomu již mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde asi jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí.“ „Sbohem,“ řekl malý princ. „Sbohem,“ odpověděla květina.