Mladý pilot dovedl děti nejprve do hangáru. Vrata byla otevřena a děti tam vstoupily. Jen Pepíček Slámů se ve vratech zastavil. Letadla stála v hangáru tak jako před čtrnácti dny. Nejbližší z nich mělo vysoký podvozek a dívalo se na děti i na pilota Hejduka velmi přísně. Nehnulo se na něm nic. Ani vrtule, ani kolečko u podvozku. „Tohle je Čáp,“ ukazoval mladý pilot. „Říkáme mu ještě postaru, i když je to stroj nový, hodně zlepšený.“ Pilot Hejduk mu pohladil křídlo. „Má nohy jako čáp!“ vykřikla Anežka. Opravdu jí tohle letadlo připomínalo čápa. Vojtovi taky. Jen Kocijánek v něm nic čapího necítil a také Pepíček měl pochybnosti. Opravdový čáp je přece o moc menší. Pepíček neřekl nic, protože musel stát ve vratech. „Je to dříč,“ pokračoval pilot, „létá pomalu, ale utáhne hodně.“ „Unesl by nás všechny?“ ptal se Vojta. Tmavé oči mu zářily a nohy ho táhly k letadlu co možná nejblíž. „To se ví,“ odvětil pilot a smál se. „I Pepíčka?“ ptala se Anežka. „Pepíčka taky.“ „I Kocijánka?“ zeptal se Vojta, neboť mu na psovi záleželo. „Kocijánka taky,“ řekl pilot Hejduk a ten to přece musel vědět. Kocijánek uslyšel své jméno a rychle se vrátil z kteréhosi tmavého kouta. Zaštěkl haf! a povyskočil, aby bylo vidět, že je tady. „To víš, že s námi poletíš,“ řekl Vojta a pohladil Kocijánka po hlavě. Pes uspokojen odběhl do jiného kouta. Hledal tam nějakou potvůrku, do které by si mohl kousnout. Měl dnes na kousání velkou chuť.

„Tohle je Sokol,“ řekl pilot Hejduk a zastavil se s dětmi u druhého letadla. Bylo o moc nižší, všude oblé jako vajíčko, a jeho podvozek se dal zatahovat do trupu letadla. „Co je to?“ křičel od vrat Pepíček, který jméno letadla nezaslechl. „Proč tam stojíš?“ zeptal se pilot. „Můžeš jít přece s námi.“ „Pepíček se bojí,“ šeptala Anežka a smála se jako lasička. „A proč se bojí?“ „Aby dědeček nezavřel vrata,“ odpověděla Anežka, ale vzápětí dostala od Vojty dloubanec do zad, až hekla. Anežka hned věděla proč. Tohle se přece před pilotem nemělo říkat. „Ale ne! Kdepak! Proč by dědeček zavíral vrata?“ divil se pilot. „Pepíčku, pojď sem!“ Pepíček se zdráhal, ohlížel se, ale pak se přece jen k dětem pomalu přiblížil. Hangárová vrata však podezříval dál. Co kdyby se zase zavřela! Pepíčkovi se už oknem lézt nechtělo. „Sokol unese jen dva lidi,“ vykládal pilot Hejduk, „ale létá ještě rychleji než vítr.“ „Panečku,“ divil se Vojta a sáhl si na vrtuli, „ta se asi točí!“ „Jejda, rychleji než vítr?“ kroutila hlavou Anežka. „Hm,“ pochyboval Pepíček. „Copak letadlo může létat rychleji než vítr?“

Náhle se v rohu hangáru ozvalo hrabání, dupání a pištění. Jako když se tam pere celé klubko psů. „Co je to?“ vydechl Pepíček a hnal se ven. Pepíček hangáru nevěřil. Děly se tam podivné věci a Pepíček Slámů s tím nechtěl nic mít. Posledně se zavřela vrata a teď se děje v jednom koutě něco hrozného. Pilot Hejduk i děti Tomešovy stáli na místě a čekali. Klubko psů se v koutě hangáru ovšem nepralo. Jen obyčejný pes Kocijánek chytil krtka a už ho nechtěl pustit. A teď ho dokonce přinesl dětem. „Krtek,“ zasmál se pilot, „to bude mít děda Kozelků radost. Už ho tu honí alespoň čtrnáct dní.“ „Kocijánku,“ řekl Vojta a pohladil psa po hlavě, „dones ho dědovi!“ Kocijánek běžel k starému Kozelkovi, který seděl na trávě za malým domkem. Stále ještě nebyl se svými škubánky hotov. Jedl je schválně pomalu, aby mu jídlo dlouho trvalo. Pes přinesl krtka a položil ho dědovi k nohám. Dědeček se na černé zvíře podíval, spolkl sousto, vykulil oči, naježil vousy a rychle odtáhl nohy, aby se mu snad krtek do nich nezakousl. „Basama heligón,“ vykřikl dědeček, „takovou potvoru mi neseš, když jím? Jdeš s tím pryč!“ Tohoto křiku se Kocijánek lekl. Polekal se i krtek, který ještě nebyl mrtvý. Kocijánkovy zuby ho neprokously. Kocijánek i krtek zůstali malou chvilku zděšeně stát, ale pak se přece jen vzpamatovali. Krtek vběhl do nejbližší díry, v níž se rychle zahrabával, a Kocijánek odpelášil k dětem, které v této chvíli kráčely po boku pilota Hejduka do středu letiště. V hangáru se už dál nezdržovaly, protože další letadla byla podobná těm prvním. Stálo tam ještě několik Čápů a Sokolů.