Žbluňk se probudil. “Hrome,” povzdechl si. “Tady v tom domě je teda pěkně velký nepořádek. Čeká mě hrozně moc práce.” Kvak nahlédl dovnitř oknem. “To máš pravdu, Žbluňku, pěkný nepořádek tady máš.” Žbluňk si přetáhl deku přes hlavu. “Uklidím všechno až zítra,” prohlásil. “Dnes si dám pohov a budu odpočívat.”

Kvak vešel do domu. “Žbluňku,” řekl, “kabát a kalhoty máš pohozené na podlaze.” “Zítra,” zabručel Žbluňk zpod deky. “A kuchyňský dřez je plný špinavého nádobí,” řekl Kvak. “Zítra,” odpověděl Žbluňk. “Podívej, na křeslech je spousta prachu.” “Zítra,” opakoval Žbluňk. “A okna jsou tak špinavá, že přes ně není ani vidět, potřebují umýt,” pokračoval Kvak. “A taky bys měl zalít svoje rostlinky, aby ti neuvadly.” “Zítra!” vykřikl Žbluňk. “Všechno to uklidím a udělám až zítra.”

Potom se Žbluňk posadil na okraj postele. “Brr,” zabručel. “Mám špatnou náladu.” “Proč?” zeptal se Kvak. “Myslím na to, co všechno budu muset zítra udělat.” “To ano,” přikývl Kvak, “zítra budeš mít pěkně perný den, čeká na tebe hodně práce.” “Ale Kvaku,” řekl Žbluňk, “když seberu kalhoty a kabát teď, tak je nebudu muset uklízet zítra, viď?” “Ne,” odpověděl Kvak, “to nebudeš muset uklízet zítra.” A tak Žbluňk posbíral šaty a pěkně je pověsil do skříně. “Kvaku,” pokračoval pak, “když umyju nádobí teď, tak ho nemusím mýt zítra, že ne?” “Ne,” odpověděl Kvak, “to opravdu nemusíš.” Žbluňk umyl a utřel nádobí a uklidil ho do kredence. “Kvaku,” řekl potom, “když teď vyčistím okna a zaleju rostlinky, nebudu to muset dělat zítra, viď?” “To nebudeš muset,” potvrdil Kvak, “nic z toho nebudeš muset dělat zítra, když to uděláš dnes.” A tak se Žbluňk dal do práce: oprášil křesla, vyčistil okna, zalil rostlinky.

“Hotovo! Kvaku, teď je mi líp. Už nemám špatnou náladu.” “Jak to?” zeptal se Kvak. “Protože už mám všechno pěkně uklizené a práci hotovou. Teď si můžu zítřek schovat na něco, co chci dělat doopravdy.” “A co to je?” zeptal se Kvak. “Zítra,” odpověděl Žbluňk, “budu odpočívat a budu brát život z té příjemnější stránky.” Potom Žbluňk vlezl zpátky do postele, přitáhl si deku až k bradě a usnul. “Dobrou noc, Žbluňku!”