Jak pejsek s kočičkou myli podlahu – Kamila Galuščáková

 

O pejskovi a kočičce

slyšeli jste všichni jistě,

jak si spolu šťastně žili

a se vším si poradili.

Věděli si se vším rady,

do všeho šli s odvahou,

tak vám povím dnes a tady,

jak poradili si s podlahou.

 

Jednou pejsek venku běhal,

v blátě a ve velké špíně,

doma potom pozor nedal

a vběhl rovnou do kuchyně.

Ťápota tam samá byla,

kočička se moc zlobila.

Copak pejsek to neví, že

kočička si packy líže

dokud nejsou pěkně čisté?

A teď už je celkem jisté,

že podlaha se umýt musí.

Rozhodli se, že to zkusí.

 

Kočička vodu a mýdlo vzala,

mydlinky si udělala,

a když nemá hadr podlahový,

čím bude stírat, kdopak to ví?

Východisko jiné není,

rozhodla se v okamžení

a našla prostě odvahu

pejskem drhnout podlahu.

Teď podlaha moc mokrá byla,

a aby se vysušila,

kočičku pejsek za packy vzal

a dosucha s ní vytíral.

Podlaha čistotou krásně září

a oba se spokojeně tváří

dokud ovšem sebe neviděli.

Vždyť jsou přeci ušmudlaní celí.

Kočička se už zas leká.

Teď nás ještě velké prádlo čeká.

 

Kočička naříká, jémine

to nás už určitě nemine.

A tak další voda mýdlová

je za chvilenku hotová

a do práce se oba vrhnou,

vzájemně si záda drhnou

a vše, kde jen špínu vidí,

jak to znají od nás lidí.

Potom už jen vymáchali, vyždímali,

na šňůru si packy dali

a viseli tam takhle chvíli

než se řádně usušili.

Vítr foukal, slunce hřálo,

stačilo jim času málo

a slezli z toho provázku,

když nekapalo už z ocásků.