Loupežnický chleba, to je trochu mouky, trochu vody a trochu soli. Peče se to na horkém kamenu. A tak si Manka jednou povzdychla: “Kdyby tak byla patka chleba, ale pořádně kvašeného.” Rumcajs zavolal Cipíska, nasypal mu plný klobouk malin a poslal ho do Jičína k pekaři, aby to vyměnil za pecen chleba. Cipísek jde lesem Řáholcem a najednou slyší veliké naříkání. Podíval se líp, a on tam v kamení sedí ohnivý muž. Celý je pěkně plamínkový, jen na zádech má místo, uhaslé jako vyhořelý troud. A běduje: “Jak já si mám to místo rozfoukat do plamene, když je to zrovna na zádech!” Cipísek pofoukal ohniváčovi záda. Hned se tam rozhořelo. “Za to ti dám tenhle kousek mechu,” povídá ohnivý muž. “V tom mechu je jiskřička, a když ji rozfoukáš do plamínku, hned jsem u tebe.”

Ohniváč odběhl a Cipísek s kloboukem malin putoval dál do Jičína. U pekaře v krámě povídá: “Rumcajs posílá maliny, a jestli by za ně nebyl pecen chleba.” Zezadu z dílny přiběhla pekařka. Spráskla umoučené ruce a řekla: “Cipísku, to jdeš zrovna v nešťastnou hodinu. Pekaři pořád hasne v peci.” Cipísek chvíli postál a dívá se do klobouku, jak z malin začíná prýštit šťáva. Honem se vydal po moučné cestičce za pekařkou. V pekárně uviděl celou tu nehodu. Na prknech leží bochany syrového chleba, jen je nasázet do pece. Jenže pec sotva dýchá. Je v ní vlažno a pouhasle. Pekař s pekařkou nad tím stojí a bědují jako o Popelci: “Došlo dřevo. A všechen chleba nám zkysne na placku!”

Cipísek stojí a z klobouku mu ukapává malinová šťáva. Pekař s pekařkou na něho: “Tys nám tu ještě chyběl.” “A co když chyběl?” povídá polehoučku Cipísek. Sáhl do kapsy pro kousek mechu, rozfoukal v něm jiskřičku a vyvedl ji do plamínku. Jen plamínek zaplápolal, přiběhl ohnivý muž. Tají dech, aby nikomu neublížil. “Co bys rád, Cipísku?” Cipísek na to: “Kdybys tak vyhřál pec.” Ohniváč dvěma prsty přeměřil dvířka. “Půjde to.” A vsoukal se do pece a rozpálil se. Pekař povídá: “Kdybys tak mohl trochu míň.” Ohniváč pálil menší silou, až pekař řekl: “A teď už můžeš zarazit.”

Ohnivý muž vylezl a šel se ochladit vedle do studeného komína. Potom pekař sázel do pece a pekařka počítala bochníky. Pec pekla, až v ní zpívalo. Když upekla, pekař bochníky přehlídl. A byl tam jeden, černá kůrka na něm jen zvučela jako zvon a na bílou se jen slévalo. Pekařka srkla přes slinu a povídá: “Ten je pro Manku.” Maliny za chleba pekařovic nechtěli. Jsou prý pomačkané. Cipísek je nesl s bochníkem zpátky do lesa Řáholce. “Nechtěli, nemají,” povídá Rumcajs. “Uvař, Manko, z těch malin povidla a namažeme si.”