Jednou se zlomila lžíce, co si Manka přinesla věnem do loupežnické jeskyně. Rumcajs si zavolal Cipíska a přikázal mu: “Skoč k vodníku Volšovečkovi aby mi poslal půl škeble. A já k ní přidělám borové držátko.” Cipísek došel k lesnímu rybníku a zamíchal prutem ve vodě. Na to znamení Volšoveček vždycky vycházel. Dnes ale rybník leží, jen vodoměrky se po něm honí od puškvorce k puškvorci. Cipísek se podíval ještě ke stavidlu, a pak rovnou domů. “Volšoveček tam není a stavidlo je vytažené na čtvrtý kolík,” vyřídil Rumcajsovi. “Volšoveček je vodník šetrný a nenechal by vodu zbůhdarma utíkat,” povídá Rumcajs a dostal starost. A Manka hned: “Aby ses tam, Rumcajsi, radši podíval sám.”

Když tam Rumcajs dorazil, utíkala voda strouhou pořád dál. Rumcajs zarazil stavidlo a rozhlídne se kolem. V trávě vidí šlápoty. Poskakují kolem nich vrabci a zobou žmolečky mouky. Rumcajs se podíval, kam šlápoty míří špičkou, a povídá: “Má v tom prsty dolní mlynář.” A hned se po strouze vydal do dolního mlýna. Už na míli je slyšet, jak se mlynář vzteká v mlýnici: “Která nátura špicovaná mi to zavřela stavidlo!” Rumcajs došel a ptá se: “Kterépak to?” Mlynář uhodil čepicí, až se z ní rozletělo mouky na půl pecnu chleba. “To u lesního rybníka přece!” Rumcajs se chvíli díval, jak ve složení dobíhá běhoun, a mírně povídá: “To jsem byl já.” “Tak to stavidlo zas pěkně vytáhneš,” řekl pyšně mlynář. Rumcajs na to jakoby nic: “Nejdřív bych musel vědět, kdo stavidlo zvedl o čtyři kolíky.”

Mlynář se uhodil do náprsí u kazajky a zas vyletělo mouky na celý mazanec. “Já.” Na kolo doběhla poslední voda a mlýn se zastavil docela. Do toho ticha Rumcajs povídá: “A to nevíš, že v tenhle čas má mít voda klid? Kdo s ní zbytečně lomcuje, škodí všemu.” “Škodí neškodí,” odsekl mlynář jako sekyrkou a rozběhl se po náhonu nahoru, aby stavidlo zas vytáhl o čtyři kolíky. “Ptal ses prve Volšovečka?” zavolal za ním Rumcajs. Mlynář neodpověděl. Jen udělal rukou znamení, aby si Rumcajs nechal ty své lesní rozumy. Když už byl mlynář chvíli na cestě ke stavidlu, rozhlídl se Rumcajs po mlýnici. Vidí, že je tam na podlaze nakapáno jako ze šosu. Mokrá cestička míří ke schůdkům, co vedou dolů k moučným truhlám pod složeními. “Je tam dole někdo?” zavolal Rumcajs. A nic.

Rumcajs sešel po schodech a začne oťukávat moučné truhly. První nedala zvuk, je plná namleté mouky. Ale když Rumcajs zvedl víko u druhé, něco tam na dně sedí. Je to kopeček těsta a dýchá jako při kynutí. “To je mi pořádně divné místo, aby tu člověk zadělával těsto,” povídá Rumcajs. Strčil do těsta malík a vtom ho za něj něco popadne. “Pusť, Volšovečku, to jsem já,” řekl Rumcajs a udělal vodníkovi v těstu aspoň vyhlídku. Ptát se na nic nemusel, Volšoveček spustil sám. “To všecko mlynář. Chtěl víc vody na kolo, a já mu nedal. Chytil mě do lýkového provazu a vzal si vody, kolik chtěl. A pak rovnou se mnou do moučnice.” Na to slovo bouchnou dveře a padla přes ně závora. “Teď vás tam mám oba,” směje se mlynář, co se zrovna vrátil od stavidla. “A vody vždycky budu mít jen podle své vůle.”

Rumcajs se ani neopřel proti dveřím, jen mírně povídá: “Kdybych ti rozvalil silou mlýn, byla by ho škoda. A tak tu radši zůstanu lapený.” Mlynář vylepšil závoru ještě zámkem a šel. A spokojeně. Jenže sotva se doskřípal po schodech nahoru, kývne Rumcajs na Volšovečka: “Mlynář už své udělal. Teď zas chvilku já. A pak bude řada na tobě.” Dořekl a chvíli silně dupal patou loupežnická znamení. Když se Rumcajs dlouho nevracel, povídá Manka ze starosti Cipískovi: “Běž se opatrně podívat k stavidlu.”

U stavidla nikdo. Vtom se ale začne trochu třást zem, po rybníku se rozehrála vlnka za vlnkou a čte se to jako loupežnické vzkázání: “Cipísku, vytáhni stavidlo o celých devět kolíků. Ale kruciš, jen na chviličku!” Cipísek zvedl stavidlo a z rybníka se vyvalila vlna. Vysoká je jako chalupa a hrne se rovnou k dolnímu mlýnu. Cipísek sotva stačil uskočit, jak se mu ošplíchlo okolo uší. Když ta vlna doběhla k mlýnu, rozrazila se o zápraží. Díl jí stříkl až dolů do sklepů a k moučnicím. “Teď jsi po řadě ty,” povídá Rumcajs vodníkovi Volšovečkovi. Všecko bylo snadné jako slabikář. Volšoveček si omočil prsty, udělal pár divných kejklíků – a zámek povolil a závora sama spadla.

Pak už vodník Volšoveček vodil vodu, kudy chtěl. Poslal ji všecku na kolo. A to mlýnské kolo se tolik roztočilo a pádilo, až vyhořelo v čepech. Mlynář tam jen stál a tloukl čepicí, jak málem vyhořel od vody. Když to všecko pořídili, zadupal Rumcajs znamení Cipískovi, aby přišel. A odnesli spolu Volšovečka jako raneček těsta do lesního rybníka. Tam ho potopili, aby ho ozobali kapři a on byl zas hladký, jak má vodník být. Potom si Rumcajs otřel ruce o kalhoty, vysadil si Cipíska na rameno a zadupal Mance znamení, že už jdou.