Jednou byl Rumcajs s Cipískem u puškaře Halíře pro prach do pistole. Přišel tam taky jičínský knížepán s kněžnou. Kněžna dupla kramflíčkem a poručila: “Halíři, prodáš mi rachejtli. A knížepán mi ji vystřelí pro plezír.” Jenže puškař Halíř povídá: “Kdyby kněžna chtěla vrabčí broky nebo medvědí kuli, to bych měl. Ale rachejtle se u mě nenajde.” Kněžna dupla druhým kramflíčkem a otočí se rovnou na Rumcajse. “Tak tu rachejtli udělá Rumcajs.” Rumcajs uhodil pěstí o plechový pult. “A to ne.” Vtom ale Cipísek zatahá Rumcajse dole za kazajku a mrkne na něho znamení nejdřív levým a pak pravým okem. “A proč bych tu rachejtli neudělal?” povídá Rumcajs.

Potom si poručil sedmadvacet lotů dvakrát přesoušeného prachu, k tomu sedm bumajzlí, šest petard a pět mordeblí. Knížepán za to musel dát přes půl dukátu. A ještě se smluvili, že se rachejtle kněžně pro plezír vystřelí z věžové brány. Knížepán odešel s kněžnou do zámku a Rumcajs s Cipískem do lesa Řáholce sestavit tu rachejtli. Když Manka viděla, jaké jí to přinesli domů hromobití, povídá: “Čí je zas tohle rozum?” “Čí by byl, knížepanský,” řekl Rumcajs. Potom vzkázal po celém Řáholci, aby se ze zvěře a ptáků nikdo nevylekal, kdyby se udělala strašná rána. A začal rachejtli nabíjet. Nejdřív prach, potom bumajzle, pak petardy a nakonec mordeble. Nabil a řekl: “Už to chce jen přidělat špejlek. To už můžeš, Cipísku, sám.” Rachejtle to byla výtečná. Když se k ní dalo ucho, trochu v ní hřmělo. Večer si vyšla kněžna s knížepánem na rynk a dívají se nahoru na věžovou bránu. “To jsem zvědavá, jestli mě ta rachejtle aspoň trošičku rozveselí,” vzdychla si kněžna.

A na věži škrtl Rumcajs nehtem o nehet a podpálil v rachejtli. Zafučela jako divoká a už se nese. Kněžna zatleskala, ale knížepán se spíš vylekal. “Sapristi,” povídá, “v té rachejtli asi něco přeskočilo. Vždyť ona se nese rovnou dolů!” A to bylo tím, že Cipísek přidělal špejlek obráceně. Rachejtle pořád níž a níž. Vyhlídla si knížepána a rovnou na něho. Hnala ho hoplárum třikrát kolem rynku. Když se jí schoval pod podloubí, i tam si ho našla. Hází po něm bu-majzlemi, střílí mu pod paty petardy, a ohnivé mordeble vystrašily knížepána tolik, až troubil trárá, aby přijeli hasiči. Kněžna vesele tleská do rukavic a volá: “Ó kel plezír! Bravó rachejtle!” A smála se, až se jí sesypala paruka. Díval se na to celý Jičín. Na kněžnu bez paruky a na knížepána očouzeného od rachejtle. Nahoře na věžové bráně povídá Rumcajs: “Někdy stačí jen otočit špejlek.”