Jednou seděl Rumcajs před jeskyní a učil Cipíska, jak se nabíjí pistol třemi žaludy. Vtom začne od Vídně foukat vítr křížem krážem přes Řáholec. Rumcajs povídá: “Něco se mi na tom větru nelíbí, ale těžko říct co.” A on ten vítr jde z císařpánovy komnaty, kde komorníci zapomněli zavřít dveře. Císařpán sedí na trůně a je zamyšlený. Když to vymyslel, povídá: “Za tři neděle mám císařské narozeniny.” Hned přiskočil první maršálek a sype jako z širokého rukávu: “Nejlíp se bude hodit, když o narozeninách pojede před císařpánem vojsko na koních.”

Císařpán jen zatřepal rukou v rukavici s briliantkem. “To jsme tu měli předloni.” A přiskočí druhý maršálek: “Ať střílí devadesát kanónů.” Císařpán udělal: “Puf!” A už o tom nechce ani slyšet. Třetí maršálek mu taky neporadil. Až lokaj, co mazal panty u dveří, povídá: “Ať císařpán dá chytit ohniváče a pustí ho potmě do zahrady. Bude mít takovou podívanou, že rachejtle proti tomu nejsou nic.” “To by mohlo být,” řekl císařpán. Svlíkl si rukavici s briliantkem a kývl malíkem na třetího maršálka, aby se někde po ohniváčovi poptal. Maršálek psal listy, až se dověděl, že v Řáholci žije ohnivý muž, který by mohl obstarat ohňostroj pro císařpána. A tak jednou navečer přijel od Vídně vůz celý ze železa, co se v něm vozí granáty. Na kozlíku sedí vedle kočího kaprál a drží na klíně režný pytlík. Za vozem se schovává ještě šest vojáků a každý nese pytel máčený v dunajské vodě.

Na kraji lesa Řáholce dal kaprál zastavit a vysypal z režného pytlíku na pařez kus síry. Potom se to všecko poschovávalo. Síra přivolá ohniváče, třeba by byl až za horou. Přiběhl, popadl síru a pustil se do ní jako do cukrkandlu. V tu chvíli zatroubil kaprál alarm. Vojáci přiskočili a rovnou po ohniváčovi. Pleskali ho křížem pytli namáčenými v Dunaji, až ho docela udolali. Naložili ohniváče do železného vozu, kaprál ukázal na těch šest a na sebe a povídá: “To bude od císařpána sedm metálů.” Kočí práskl do koní, ale jen mírně, aby jim ohniváč cestou do Vídně nechytil od průvanu plamenem.

Za chvíli tam přišel Rumcajs, vidí kousek síry, co ohniváč nedojedl, a povídá: “Tohle tedy přifoukal ten vídeňský vítr.” Ale nestál, ostrým loupežnickým krokem se vrátil do jeskyně. “Připrav nám všecko na cestu,” povídá Mance. “A až tam budeš mít hlad, řekni brót,” povídá Cipískovi. Vzal synka za ruku, do záprsí si strčil kus loupežnické placky a šli. Drželi se pořád proti vídeňskému větru. Ráno spustily ve Vídni muziky, až se tašky sypaly ze střech. Dopoledne si císařpán užíval narozenin mírně. Jen trochu mával rukou v rukavici s briliantkem, když mu lidi volali pod oknem. V poledne už byl netrpělivý. Sotva spolkl skřivánčí stehýnko a olízl prst, už volá: “Kšvint, abych byl včas oblečený na tu podívanou s ohniváčem!”

Přiběhli tři komorníci a tři zbrojíři. Komorníci oblíkli císařpána nejdřív do měkkého. Zbrojíři na to pak šroubovali železné pláty. Navrch se přes to dal zlatý plech. Klobouk měl císařpán taky ze železa, jako do bitvy. To kdyby se ohniváč podpálil víc než je pro parádu. Koně dostal císařpán do železa zakutého. Sedl si na něj a vyjel zrovna včas, aby s večerem byl v zahradě. Tam už bylo nachystáno. Hrabata a knížata už stojí mezi záhony, aby se podívali, jak se císařpán bude těšit s ohniváčem. A taky tři maršálkové na koni. Ti aby všecko řídili. A tři korouhve dragounů se štoudvemi, aby ohniváče obháněli, kdyby chtěl někam, kam by neměl. Ohniváč se choulí v železném voze. Císařpán křikne: “Už se milostivě koukám!” První maršálek odrazí kličku a ohniváč vyběhl z železného vozu. V tu chvíli tam došel taky Rumcajs s Cipískem. Postavili se stranou za trůn a Rumcajs povídá: “Tuhle máš, Cipísku, pistol. A pořádně ji nabij trojím žaludem, jak jsem tě učil.”

To už tři maršálkové sekli šavlí sem a tam. A dragouni začali na trávníku před císařpánem prohánět ohniváče. Nejdřív dostal zlost jen do růžova. Ale pak do jiskrna a vyváděl jako benátská rachejtle. Sypal jiskry a střílel petardy a šly od něho takové rány, že v celé Vídni zaléhalo. Císařpán sedí na trůně, tleská do železných rukavic a volá: “Á! Á!” Když se ohniváč rozpálil do fialky, dragouni ho polili ze štoudve, aby se mírnil. “Teď mu udělali nejhůř!” povídá Rumcajs. “Mohl by ustydnout a už se nevzpamatuje. Střel, Cipísku. A ať je to jednou za třikrát.”

Cipísek namířil pistol nabitou třemi žaludy a střelil. Všem třem maršálkům to odrazilo kramflek s ostruhou. Jak to ucítily maršálské kobyly, začaly do hejsa. Kopyty to tam všecko rozehnaly. Zůstal jen císařpán na trůně, jak byl těžký od železa a od zlata. Díval se, jak si Rumcajs s Cipískem vedou ohniváče zpátky do lesa Řáholce. Aby jim cestou neustydl, dali mu kus síry na zajedení.