Jednou si Cipísek hrál u potoka, zavedl vodu do jeskyně a Mance zvlhl všechen troud. “Čím já teď budu podpalovat na ohništi?” starala se Manka. Slyší to Rumcajs a povídá: “Křísnu nehtem o nehet a bude ohně dost.” Jenže Manka byla i potom nepokojná. “Kde je, Rumcajsi, psáno, že budeš doma zrovna v tu chvíli, když mi zhasne oheň?” Třetí den nato vařila sedminásobnou loupežnickou polívku. Pod takovou musí být ohně pořád aspoň na tři prsty vysoko. Jinak polívka uchřadne a musí se z hrnce vytloukat palicí. Když měl po polívce přejít první var, Manka se vylekala: “Janku na stojánku!”

Pod hrncem začalo skomírat, plamen už jen líně přechází nad popelem. A Rumcajs nikde, aby přikřesal. Když bylo nejhůř, strčil do jeskyně hlavu ohnivý muž a zasršel: “Někde tu mají trápení s ohněm. To já poznám, protože mi trne.” “Dusí se mi plamen pod loupežnickou polívkou,” povídá Manka. Ohniváč už ani slovo, sehnal pod jazykem slinu a uplivl si na ohniště. Cipísek přihodil klestí, Manka pár polínek. Hned bylo ohně habaděj a přes polívku se hrne var. “Děkuju ti za pomoc,” řekla Manka. “A připomenu Rumcajsovi, aby pamatoval na oplátku.” Čtvrtý den potom šel Rumcajs s Cipískem po Řáholci a slyší od paseky křik. “Podívej se tam, Cipísku, a přijď mi říct, co se to na pasece děje,” povídá Rumcajs. Za chvilku se Cipísek vrátil s vyřízením, že na dolní pasece nějaký od vojska dělá zle ohniváčovi. Rumcajs se tam rovnou rozběhl, a už to vidí.

Na pařezu sedí kaprál od jičínského regimentu s nějakým lejstrem v ruce. Před ním stojí ohnivý muž a přešlapuje z nohy na nohu, aby neublížil trávě a mravencům. “Stůj pořádně v haptáku. A co je psáno v tom lejstru, to se taky stane!” křičí kaprál, až se kymácejí žaludy na dubech. “A co je psáno v tom lejstru?” povídá Rumcajs, když došel. “Tebe se to netýká,” odsekl kaprál. “Ale tuhle ohniváčovi císařpán píše, že má hned odsloužit kapitulaci u jičínského regimentu.” “Trará!” zatroubil do dlaní Cipísek. “A co tam bude dělat?” ptá se dál Rumcajs. “Fajérverkra,” přidupl už netrpělivě kaprál. “Bude podpalovat v kanónech.” “To není služba pro ohniváče,” zavrtěl hlavou Rumcajs. “On nikdy nejde na rozkaz. On se vždycky rozpálí, jak ho samotného napadne.” “Na rozkaz už ho naučíme,” skončil to kaprál a postrčil ohniváče k Jičínu: “Mašíren marš!” “A co když ne?” povídá Rumcajs a chce ohniváče ochránit před kaprálem.

Jenže vtom Cipísek tiše pískl. Rumcajs se rozhlídne. Z jedné strany paseky se lesknou píky, z druhé strany to třeská od nabíjení flint, na třetí straně ládujou kanóny a z té čtvrté hrozí na Rumcajse prstem sám obrst. Na to se musí z páté strany, pomyslel si Rumcajs a zatočil s Cipískem zpátky do lesa. Když přivedl ohniváče do kasáren na dvůr, dal kaprál zatroubit na kuchaře, aby ohniváče polil vodou. Vyrazila z něho pára, ale chytal jim znova. Teprve po sedmém kotli uhasl. Kaprál hned na něho, aby docela neustydl: “Lincum a rechcum!” Ohniváč se musel točit nalevo i napravo. “A pak že nepůjde na rozkaz!” křikl kaprál, aby to slyšel Rumcajs až v Řáholci.

Dál kaprál poručil, aby ohniváče oblíkli do mundúru. Dali mu jeden starší, kdyby se na ohniváčovi náhodou rozpálila jiskra. Nakonec dostal flintu, stejně už ožehlou ze tří bitek. Potom ho kaprál vyvedl na zadní dvůr a poručil: “Aby sis zvykl v kasárnách, budeš chodit sem a tam a držet vartu.” Potom kaprál odešel do kanceláře napsat císařpánovi, že už je všecko v pořádku. A ohniváč chodí, a hlavně kolem stavení z těžkého kamene, kde je na dveřích mříž. Jak tak chodí, najednou mu začne trnout. To zrovna jakoby na oheň, pomyslí si a rozhlíží se, odkud by to mohlo být. Došel ke dveřím a nakoukl mříží. Za mříží kamenná kobka. A plná je sudů s prachem, kulí a granátů, petard, pum a bumajzlí.

Jak se ohniváč díval na to všecko ohnivé zboží, přišla mu veliká lítost, že sám je uhaslý po sedmi kotlech vody. Zvedla se v něm hořkost a horká zlost. Pod jazykem mu vyplynula slina. A tak si uplivl okýnkem v mříži rovnou do magacínu. Jenže ta slina byla ohnivá. Přihořívá pořád blíž k sudům. Když to ohniváč uviděl, došel za kaprálem a ohlásil mu: “Melduju, že to tu všecko vyletí do povětří.” “Vidíš, jak pěkně umíš stát v haptáku,” povídá se zalíbením kaprál, ale pak si všiml, co mu to ohniváč vlastně říká. Hned dal všemi trubači troubit alarm. Měl tenkrát s kasárnami vyletět i celý Jičín.

Tou dobou seděl Rumcajs s Cipískem na kraji lesa Řáholce a přemýšleli, jak vypáčit ohniváče z vojny. Od Jičína je slyšet troubení a Rumcajs povídá: “Vylez si, Cipísku, na krajní dub a podívej se, co se to tam děje.” Cipísek byl nahoře dřív než veverčák. A volá: “V kasárnách hoří v prachovém magacíně!” V kostele u Jakuba zvoní městu poslední hodinku. “Tady přestávají študyje,” povídá Rumcajs a křikl na Cipíska: “Ať mi sem Manka honem pošle hrnec se zbytkem polívky!” Cipísek to vzal k jeskyni nejrychlejší jelení cestičkou. Když přinesl hrnec, rozepnul si Rumcajs kordofánskou kazajku, aby měl volno v ramenech, a popadl ten hrnec a velikou rumcajsí silou chrstl polívku až do Jičína. Bliklo tam, zhaslo, a u Jakuba přestali bít na zvon. A už taky je od kasáren slyšet, jak kaprál křičí na ohniváče: “Raus!” To aby šel z vojny.