Jednou šel Rumcajs po lese Řáholci a slyší, že někdo silně klopýtl o kořen. On to byl jičínský podučitel Očičko. “Pročpak vláčíš ty své nešikovné nohy zrovna po lese?” povídá mu Rumcajs. Podučitel Očičko si ometl kolena od mechu. “Všecko je to, Rumcajsi, napsáno ve staré knize, co mi vyletěla z ruky a teď tu někde leží.” Rumcajs knihu našel a vrátil ji Očičkovi. Podučitel sedí na pařezu, knihu drží v klíně, a pořád se k ničemu nemá. Nakonec řekl: “Až si vzpomenu na stránku.” Nechal si proběhnout pod prsty pár listů a začal učeným hlasem jako ve škole: “Proti téhle knize je nejstarší řáholecký dub zelený mládeneček. A je v ní napsaná divná věc.” “Co je to za věc?” řekl do vousů Rumcajs.

Očičko si chvíli ukazoval v latinských slovech. “Je tu napsáno, že jednou pradávno letěl přes les Řáholec drak sedmihlávek. Klopýtnul pařátem o stromy a ztratil vejce. Vejce se někam zakutálelo a nikdo ho už nikdy neviděl.” “Není taky o co stát,” pokýval hlavou Rumcajs. Podučitel Očičko zdvihl prst. “Jenže z každého dračího vejce se za devět set let vylíhne drak. A ten čas zrovna dochází.” “Kruciš,” povídá Rumcajs. Očičko si otřel prst o vestu a otočil v knize list. “Na samém konci je napsáno, že drak z toho vejce způsobí velké trápení městu Jičínu.” “Už jsem slyšel dost,” povídá Rumcajs. “A všecko je to pro starost.” Očičko sklapl knihu, nešikovnou podučitelskou nohou klopýtl o kořen a odešel do Jičína.

Rumcajs se vrátil do jeskyně. Nesl nízko bradu a Mance to neušlo. “Co tě trápí, Rumcajsi?” Rumcajs jí pověděl. Manka hned zavolala Cipíska. “Dělej co dělej, vy dva musíte to vejce najít.” Hledali dračí vejce po celém Řáholci. Kde bylo třeba obrátit balvan, tam přiložil ruku Rumcajs. A kde sám neprošel, tam se protáhl Cipísek. Taky ptákům řekli, aby se dívali shora. I ještěřičkám a všelijakým serpentům, aby se porozhlídli pod zemí. Vejce ale leželo tak tajně, že o ně nikdo nemohl zavadit prstem ani okem. Až sedmý den, když chodili horním cípem nejdál od jeskyně, zaslechli sekyru. Neozývá se ostře a pádně, spíš jako by někdo kutil v lese něco nekalého. “Kdo to tu sekyrou kazí les?” křikl Rumcajs a rozběhli se tím směrem. Na světlince div nevrazili do dědy Holíška. Děda stojí nad sekyrou zaťatou do pařezu a brada se mu třese leknutím. “Fuj, Rumcajsi, to jsem se tě vylekal!”

Rumcajsovi bylo hanba takhle poplašit dědu. Vylámal sekyru z pařezu, podal ji Holíškovi a povídá: “Živý strom bych ti neprominul. Ale o pařez přece nebude zle.” A aby se s dědou srovnal za leknutí, že mu pařez sám vyvrátí. Popadl ho velikou silou a zaviklal s ním, až bylo slyšet, jak se trhají kořeny. Pak chce pařez vyzvednout, ale povedlo se mu jen trochu ho povysadit. Rumcajs si vydychl a dá se do toho podruhé. A zas tak, pařez trochu povolí, ale znova se vrátí do lože. “Kruciš,” povídá Rumcajs Cipískovi, “to zrovna jako by ho někdo zdola přidržoval.”

Cipísek mu založil kamenem patu, Rumcajs se podíval proti nebi a zabral do třetice. Pařez se vyvalil. Pod ním mezi puklými skořápkami sedí mladý drak. Fouká si na pařáty, jak mu je Rumcajs silným tahem obolel. “Přišli jsme v té poslední vteřince,” povídá Rumcajs. Děda Holíšek nesvedl víc než otčenášek, a tak Rumcajs zavolal na Cipíska, aby mu podal houžev, že to dráče sváže. Jenže drak zraje rychleji než komár. Roztáhl blány a vyletěl nad les, jen zahřmělo. “Kruciš,” povídá Rumcajs. “Co jsem provedl, to jsem provedl.” Drak v povětří ještě chvíli rostl a pak se hnul, a rovnou nad město Jičín. Tou dobou podučitel Očičko učil žáčky, jak se ze špejlků a papíru lepí drak. Přišlo mu přitom podívat se oknem k nebi, a on tam v povětří nad rynkem visí kapitálský drak. Podučitel Očičko nejdřív žákům vysvětlil, že dračímu vejci došlo devět set let a od toho že to všecko je. Když poslal žáky zadem domů, přinesl si okuláry a metrmírky, okukoval draka, měřil ho a zapisoval si o něm do notesu. K tomu pořád repetýruje po latinsku: “Ale něco je mi na tom drakovi divné.” Přemýšlel o tom, ale víc nevymyslel. Díval se a měřil dál.

To už lidi vybíhali na rynk. Starosta Humpál vyšel na radniční pavlač a úředně ohlásil:  “Nad město Jičín přiletěl drak.” A lidi dole na rynku: “Ale co dál?” Konšelé na radnici se radili, drak visel nad městem. Pořád ještě rostl, jako narůstá mrak. Jde od něho stín a padl na kašnu. Starosta Humpál znova vyšel na pavlač a vyhlásil: “Ať z té kašny nikdo nepije vodu.” Vrátil se mezi konšely a serbus za ním zavřel dveře. Lidi na rynku volají: “A co dál?” To už od kasáren nahoru lipovou alejí hrála trumpeta. Za ní táhne vojsko s jenerálem vpředu. Už se to hrne věžovou bránou na rynk. Jenerál se na nic neptal, hned dal postavit kanón. Drak ještě narostl, je od něho stín přes půl rynku.

Kanonýři namířili, jenerál si strčil malíček do ucha a křikne rozkaz: “Án fajér na toho draka!” Koule vyjela z hlavně jako divoká. Jenže drak jen pootočil čtrnácti očima dolů pod sebe, hnul blánou a povyletěl o něco výš. Koule spadla zpátky na rynk. Vidí to jenerál a křikne: “Všecko curyk!” Vrátil vojsko zpátky do kasáren. Potom už nevyšlo. Drak pořád rostl. Stín od něho zalehl celý rynk. Když už na rynku nebyla ani světlinka, drak promluvil a měl hlas, jako když staré varhany hrajou pozpátku. Povídá: “Až na věžové bráně uhodí sedmá, šlehnu plameny ze všech sedmi hub a zapálím město Jičín od předměstí k předměstí.” V Jičíně se udělalo ticho a všichni se jen dívají na hodiny.

Celou tu dobu stál podučitel Očičko u okna, okukoval draka okulárky a měřil ho metrmírkami a psal do notesu. Vtom někdo pod oknem křikne: “Jak je s drakem?” Očičko odstrčil okulárek a zavolal dolů na ulici: “Málem jsi mě spletl, Rumcajsi. Pojď nahoru a já to přepočítám.” Rumcajs vyběhl do schodů. Přišel sám, bez Cipíska, protože Manka řekla: “Na dračí mládě Cipísek ještě stačil. Ale dračí holdegrón, toho bude, Rumcajsi, dost i na tebe.” Podučitel Očičko měří a počítá v notesu. Rumcajs se dívá na draka nad městem a pořád: “Kdybych na něj aspoň dosáhl, já bych se s ním popadl i kdybych za to měl zaplatit.” Očičko sklapl okulárky, uložil metrmírky a povídá: “Proč bys platil, Rumcajsi? Já už všecko vypočítal. To dračí vejce pod pařezem leželo ve vlhku. V drakovi se správně nepodpálilo. Když se na draka dost silně foukne, vyhoří v něm štof, a pak od něho dlouhý čas nechytne ani došek.” Hodiny na věžové bráně ukazovaly třetí čtvrt na sedmou hodinu a Rumcajs začal táhnout vzduch. A bije sedmá, drak rozevřel všech sedm tlam a chystá se plivnout na město oheň. Vtom proti němu Rumcajs foukl nejsilnějším rumcajsím dechem. V drakovi chytil všechen nevyhořelý štof najednou, a drak se od toho přepálil. Zčernal a odletěl, ale nikdo nevěděl kam.