S dětmi jsou vážně starosti! pomyslel si kníže Svatopluk. Ti chlapci pořád zlobí, žalují jeden na druhého, perou se … No, snad z toho časem vyrostou, snad dostanou rozum! Svatopluk, velký kníže moravský, měl syny tři. Byl to udatný panovník, říši měl velikou a nikdo ze sousedů se neodvážil do ní vtrhnout. Se Svatoplukem nejsou žerty! říkali si. Ale jak byl navenek kníže tvrdý, tak byl na synky měkký, leccos jim odpustil. Když hoši vyrostli, přestali se prát, ale taky spolu moc nemluvili, mračili se jeden na druhého … Proč? Přece kvůli tomu, kdo se stane po otci vládcem!

Svatopluk si s tím lámal hlavu taky. Jestli předám říši nejstaršímu, budou se druzí dva cítit ošizeni – a právem. Radši zem rozdělím na tři díly. Ovšem čím menší říše, tím snáz ji někdo cizí dobyde. Kdyby ale mládenci drželi pohromadě … To je nápad! Tak si dal Svatopluk syny zavolat: „Pojďte sem, hoši, něco vám ukážu!” „Pruty? A k čemu?” nechápali synové. „No, jen se podívejte. Zde jsou tři pruty, pevně svázané k sobě. Zkuste je přelomit!”

Nejstarší syn vzal pruty do ruky, že je zlomí – ale ani ohnout se mu je nepodařilo. Druhý také neuspěl a třetímu se vedlo stejně. „Vidíte?” smál se Svatopluk, který rád vysvětloval věci názorně. „A teď proutky rozvážu a každému dám jeden. Jestlipak je nyní zlomíte?” To se rozumí, jednotlivé pruty praskly okamžitě. „Dobře, a co s tím?“ zabručel nejstarší syn. „Tohle: já vám rozdělím říši, každý dostanete jednu část. Jestli budete držet pohromadě, nic vás nezlomí, nikdo vás neohrozí. Ale kdyby chtěl každý z vás vládnout sám … bude zle! To budete zranitelní a nepřátelé toho využijí!”

Synové kývali, koukali na pruty a opakovali po tatínkovi: svornost, svornost, budeme žít ve svornosti … „Když se budete mít rádi a když se na všem dohodnete, bude v zemi klid!” řekl Svatopluk. Ohromně se mu ulevilo, jak pěkně to synům vysvětlil. A protože už měl panování dost, rovnou říši rozdělil a sám odešel do hlubokých lesů. Stal se poustevníkem – žil v jeskyni, přátelil se se zvířaty a modlil se k pánubohu. Žádné zprávy ze světa k němu nedolehly – a to bylo dobře.

Jeho synové si totiž poučení k srdci nevzali. Každý chtěl vládnout sám a po svém. Jaktěživi se nedokázali dohodnout. Docela zapomněli na ty rozvázané pruty! A tak s nimi měli nepřátelé lehkou práci a velká říše moravská se dočista rozpadla.