Z celé české země jezdili lidé do Prahy k Staroměstské radnici. Chtěli vidět nádherný orloj, o kterém se říkalo, že druhý takový ve světě není. Orloj ukazoval čas. Ukazoval, jak slunce postupuje po obloze od východu k západu, jak se v zimě krátí den a v létě prodlužuje, jaké planety se v blízkosti země pohybují … a mnoho dalších věcí. Nad ciferníkem pod stříškou lidé obdivovali dvě okénka, která se vždycky v celou hodinu otevřela a prošel jimi Ježíš Kristus s dvanácti apoštoly. Nad nimi pak nakonec zakokrhal kohout – jako živý!

Ale to nebylo vše: orloj ozdobily také sochy. Především kostlivec s přesýpacími hodinami a zvonkem – to aby si každý vzpomněl, že život utíká. Třeba i ten Turek, který vrtí hlavou, že ještě se smrtí jít nechce! „Ale ona přijde, i pro lakomce s jeho měšcem, i pro marnivce, co se dívá do zrcadla … “ říkali si lidé při pohledu na sochy, které se pohybovaly. Turek otáčel hlavou, lakomec třepal váčkem s mincemi a marnivý mladík zvedal k tváři zrcadlo. A smrtka? Ta otvírala čelisti – dokonce tak, že do nich jednou vlétl vrabec a musel hodinu čekat, až se zas ústa kostlivce otevřou.

Všechny ty divy sestrojil mistr Hanuš. Všichni si ho velice vážili, doma i v cizích zemích. A právě to začalo znepokojovat pražské radní. „Co kdyby, pánové, postavil Hanuš ještě jeden takový orloj, někde v cizině?” napadlo jednoho z městské rady. „Pak by Praha svou proslulost ztratila!“ „Mistr Hanuš přece slíbil, že druhý takový nezhotoví!” namítl jiný radní. „Slíbil, slíbil. Ale kdyby mu nabídli mnoho zlata … kdo ví, jestli by odolal. Nejlépe by bylo, kdyby jiný orloj sestrojit už nemohl.” A tak se radní odhodlali k strašlivému činu. Přestrojili se, přes hlavy natáhli černé kápě a v temné noci se vydali k mistru Hanušovi.

Ten seděl při svíčce nad jakýmisi plány – přemýšlel totiž, jak pražské hodiny ještě zlepšit … Ale radní, kteří nahlédli pootevřenými dveřmi, si potvrdili své podezření: Hanuš kreslí nový orloj! Vrhli se na něj, přivlekli ho ke krbu a žhavým pohrabáčem jej zbavili očí. Teď už jiný orloj nenakreslí! Ráno našli lidé mistra Hanuše na lůžku. Nemocného a dočista slepého. Marně se hledali zločinci, jako by se po nich země slehla. Až jednou mistrův pomocník, který chodil kola orloje promazávat, zaslechl hovor dvou radních. Libovali si, jak dobře udělali, jiné město než Praha orloj mít nebude! Ubohý Hanuš pochopil, kdo jej připravil o zrak. Ale věděl také, že to nemůže dokázat. Dal se tedy dovést pomocníkem na věž. Tam prohmatal soukolí, pak do orloje kamsi sáhl … a hodiny se zastavily! Kostlivec trhl jen jednou zvonkem, apoštolové vyšli, ale zůstali stát. V té chvíli se zastavilo i srdce mistra Hanuše. Orloj po dlouhá léta nešel, protože mistrův pomocník jej opravit nedokázal. Tak přišla Praha o svou slávu a radní litovali zlého činu. Jenže napravit jej už nemohli …