Před dávnými časy vládl v Čechách vévoda Krok. Měl tři dcery: Kazi, Tetu a Libuši. Co s nimi? Uvažoval Krok, když byly holky malé. Libuše je z těch tří nejchytřejší, ta by mohla po mně převzít vládu. Kazi je nejhezčí, ta by se mohla provdat za nějakého silného muže, abych měl spojence do bitev. A Teta …? No, to tedy nevím, co s ní bude. O té se těžko dá něco říci.

Čas plynul, dívky rostly a byly přesně takové, jak jejich otec předpokládal. Libuše byla čím dál moudřejší, Kazi krásnější a Teta? Prostě byla. Těžko o ní něco říci. Nápadníci se za ní ani za Libuší moc nehrnuli, všichni obdivovali Kazi: jaké má oči, jaké vlasy … a ta krásná postava! Kazi si tedy mohla vybírat z mnoha mužů, ale žádný jí do oka nepadl. „Já chci manžela hezkého, statečného a taky chytrého!” říkala. „Takového najít, to nebude jen tak,” domlouval dceři Krok, „nemohla bys trochu slevit?” „Ani náhodou!” pohodila Kazi dlouhými vlasy a odšustila ze světnice. „Ona se nakonec nevdá!” naříkal Krok, „s dětmi jsou takové starosti … “

A aby toho nebylo málo, starostí mu ještě přibylo. V okolí vévodského sídla Vyšehradu se totiž objevil divoký kanec. Ničil pole široko daleko a napadal lidi – obrovský, zuřivý, s ostrými tesáky. A nikdo si netroufal pustit se s obludou do boje. „To není obyčejné zvíře!” říkali lidé. „To je nějaký zlý duch.” Ale jednoho dne se na Vyšehradě ozval křik a nadšené volání: „Bivoj, silný Bivoj … ” Všechny tři kněžny vyběhly na nádvoří, a co nevidí! Stojí tu mladý lovec, muž jako skála, oči se mu modře blýskají … a na zádech nese divokého kance. Počíhal si na něj v úkrytu, pak skočil a holýma rukama zvíře přemohl. Ještě živé je přinesl vévodovi jako dar. Ach, ten je hezký! pomyslela si Kazi. Totiž ten lovec, kanec vypadá příšerně. Bivoj … krásné jméno. Je silný, statečný, chytrý taky … no, myslím, že nemám dál na co čekat. „Tatínku!”

A byla svatba. Krok získal silného spojence do bitev. Libuše se chystala převzít po otci vládu a Teta? No … vládnout nemohla, vdávat se nechtěla, tak si dala postavit hrad Tetín a dívala se z něj na stříbrné vlny řeky. Aspoň to se o ní dá říci.