U dvora krále Václava žil kouzelník jménem Žito. Bavil krále svými kouzly den co den. Přijížděl za panovníkem ve voze taženém dvěma černými kohouty. Ti byli tak rychlí, že předhonili každého koně. A Žito pokaždé krále něčím překvapil: proměnil se tu v mladíka, tam zas v bělovousého starce. Jednou přišel v podobě rytíře, jindy zase jako dvořan z cizí země. Uměl věci nevídané! Třeba z obyčejné otepi slámy vyčaroval zvířátko – běhalo po komnatě jako živé, vrtělo ocáskem a mrkalo očima. „Vyčaruj něco dobrého k jídlu!” volali na něj dvořané. „Vyčaruj víno, vyčaruj květiny, co nezvadnou, vyčaruj krásný obraz … “

A Žito každé přání splnil. To se rozumí, že král byl na svého čaroděje náramně pyšný a chlubil se jím přede všemi hosty. Jednou ale přijel k českému dvoru vévoda z Bavorska – a že prý má s sebou kouzelníky, kteří Žita v dovednostech hravě předčí. „To bychom se na to podívali!” rozhněval se král. „Na mého čaroděje budou krátcí!” A hned dal Žita zavolat, ať s těmi cizáky soutěží. Žito souhlasil. Ale ať udělal jakékoli kouzlo, cizí čarodějové to uměli zrovna tak dobře. Bavorský vévoda se smál, král Václav se mračil … a Žito přemýšlel, jak na soupeře vyzrát. Až dostal nápad.

Vyběhl na dvůr … a tam se dal do ukrutného křiku. „Copak se stalo?” polekali se druzí dva kouzelníci a vyhlédli z oken. To neměli dělat! Jak se vyklonili, narostly jim na hlavách ohromné parohy. A těmi pochopitelně v oknech uvázli, nemohli sem ani tam. Cítili se hrozně a na všechna kouzla, co by je mohla osvobodit, v té chvíli zapomněli. Nakonec začali volat o pomoc. Žito ale čáry zrušil, teprve až se celý dvůr dosyta nasmál.

Jeden z kouzelníků uznal Žitovo vítězství, ale ten druhý se na něj strašně rozzlobil. Sáhl po meči, rozběhl se … a jak to mohlo dopadnout? Český kouzelník byl beze zbraně! Král a všichni šlechtici ustrašeně vykřikli, ale Žito se jen zasmál. Otevřel ústa jako bránu a … On vám toho kouzelníka spolkl. Celého. Se šaty, s botami i s tím ostrým mečem. Bavorští hosté vyskočili od prostřených stolů. Hrůza! V Čechách žijí lidožrouti! Žito však po chvíli ústa otevřel a vyplivl čaroděje do kádě s vodou. Nic, pranic se mu nestalo, jen prskal a huboval. Tehdy vévoda z Bavorska sklonil hlavu: nad Žita lepšího kouzelníka ve světě není. A král Václav? Usmíval se jako měsíček. Sláva jeho dvora zase vzrostla …