Král Karel IV. byl moudrý a spravedlivý panovník. Když přišel jako mladý princ do Čech, byla to chudá země. I královské město Praha vypadalo neupraveně a nepěkně. A navíc hvězdáři králi předpověděli, že v Praze vypukne požár a také povodeň. Ty že téměř celé město zničí. „Tak to ne!” rozhodl se král. „Praha nesmí zaniknout. Já město nejen upravím, ale rozšířím je, dám postavit nové domy, krásné kostely, most přes Vltavu. A jestli bude zničena stará Praha, zbude ta nová.”

A hned dal kreslit plány, jak by nové město mělo vypadat. Sám navrhoval, kudy povedou ulice, kde bude jaké náměstí, kde chrám … Dal vybudovat i hradby – těm se říkalo „Hladová zeď”, protože lidé, co na stavbě pracovali, dostávali dost na to, aby hlad neměli. Když byly hradby hotovy, začal král uvažovat o mostě přes Vltavu. „Přeji si, aby byl skutečně pevný,“ řekl stavitelům. „Víte, že se řeka zjara, když roztaje sníh, rozvodní. Můj most musí čelit povodním, ať budou jakkoli hrozné. Kameny v mostních pilířích musí držet při sobě, voda je nesmí vymlít.” „Ale jak to dokázat?” ptali se stavitelé. Král přemýšlel, pak dostal nápad. „Budeme maltu rozdělávat vejci, tak bude lépe držet.” Ale vejce na celý most? Tolik jich ve městě nebylo, i kdyby všechny hospodyňky přestaly péci koláče!

„Z celé země budeme svážet vejce do Prahy!” nařídil král a to se také stalo. Vozy jezdily s křehkým nákladem jeden za druhým. Také ve městě Velvary nařídili páni poddaným, aby přinášeli vejce na stavbu královského mostu. A tehdy nějaký chytrák namítl: „Ale pánové, je takové horko … což kdyby se vejce cestou zkazila, co pak?” „No ano, co pak?” uvažovali radní páni. „Nejlépe bude, když vajíčka uvaříme. Tak se nepokazí … “

Jak řekli, tak udělali. A panečku, to bylo smíchu, když ta vejce natvrdo dorazila do Prahy. S takovými se přece malta rozdělat nedá! Velvarským se pro tu chytrost všichni smáli, a nejvíc asi zedníci, co vařená vejce solili a zajídali chlebem. Ale čerstvých vajíček bylo také dost a zanedlouho most stál  -pevný jako skála. Odolal všem povodním, ani ty největší vlny nepodemlely jeho pilíře. Časem na most přibyly krásné sochy a pod ním se objevil kamenný kníže Bruncvík, s divotvorným mečem v ruce a lvem po boku – snad aby most ochraňoval. Je to už dávno, co zemřel dobrý král Karel. Ale jeho město a jeho most stojí stále.