V Praze, na Karlově náměstí, ve velkém kamenném domě žil kdysi kouzelník, doktor Faust. Vedlo se mu dobře, měl spoustu peněz a každé přání se mu okamžitě splnilo. To proto, že mu sloužil čert. Ale víte, jak to s čerty bývá – podepíšete jim smlouvu (pochopitelně vlastní krví) – a máte se dobře. Ovšem jen do té doby, než smlouva vyprší. Pak vás čert odnese do pekla. A tam … je přece známo, jak to v pekle vypadá: oheň, kotle s vařící smůlou a ďáblové, co se každému vysmívají, všude kolem.

Právě takhle dopadl i doktor Faust. Jeho dům osiřel a nikdo v něm nechtěl bydlet. „Černí pánové by se tam mohli vrátit!” říkali si lidé. „A pak, ta díra ve střeše. Je celá začouzená, tamtudy čert Fausta odnesl. Tou dírou fouká, prší dovnitř, sníh tam padá … Kdepak, o takový dům není co stát.” A vidíte, přece se našel někdo, kdo se ve Faustově domě zabydlel. Byl to chudý student. Bydlení zadarmo, tomu nemohl odolat. „Proč bych se měl bát?” říkal kamarádům. „Nedělám nic zlého, mám duši čistou, a tak na mě čerti nemohou.”

Díru ve stropě ucpal student hadry, aby tamtudy nefoukalo a nepršelo, a byl spokojen. Aby ne! V domě bylo mnoho krásných pokojů, a navíc tam po Faustovi zbyla spousta zajímavých věcí. Socha, která stříkala na lidi vodu, když prošli kolem ní, loď, která sama jezdila po mramorovém stole, klika u dveří, ze které sršely jiskry … Ale bylo zde i jiné kouzlo, mnohem důležitější. Byla to černá kamenná miska, ve které se každé ráno objevil stříbrný peníz. Kdo jej tam položil? O tom student radši moc nepřemýšlel. Bylo snazší stříbrňák vzít a jít jej utratit.

Mladík nebyl lakomý, hostil kamarády, sám také dobře jedl a pil, oblékal se do sametu … Takhle se ovšem penízek snadno utratil! A student si začal říkat, že jeden stříbrný je málo. Určitě by jich potřeboval víc – plná by ta miska měla každý den být, to by byl život! A radši by to měly být zlaté peníze, místo stříbrných … Tak podlehl student lákání po bohatství. Začal prohlížet staré knihy doktora Fausta. Proč? No aby vyvolal čerta z pekla – ten mu bude zlaťáky nosit! Nejspíš to správné zaklínadlo v knihách našel. A nejspíš se s čertem nějak nepohodl. Protože když jej kamarádi přišli navštívit, už studenta nenašli. Spatřili jen velkou černou díru ve stropě a pochopili. „Čert si ho vzal …” Od té doby zůstal Faustův dům opuštěný. Nikdo nebyl tak statečný, aby si s čerty dál zahrával.