Za panování kněžny Libuše se měly dívky v Čechách dobře. Mohly si dělat, co jen chtěly. Jezdily na koních, lovily zvěř a samy si vybíraly manžely. Nečekaly, až si pro ně nějaký mládenec přijde. A některé dívky si dokonce řekly, že je život s muži vůbec nebaví. Pořád jen kolébat děti, vařit a příst … zatímco mužští se prohánějí po lesích a hodují na hradě! „Postavíme si také hrad a budeme žít jako chlapi,“ rozhodlo se pár děvčat. A jak řekly, tak udělaly. Novému příbytku daly jméno Děvín – dívčí hrad. Tam žily, hodovaly, veselily se … až se začaly nudit. „Jestli chceme žít jako muži, musíme také bojovat,“ řekla mrzutým přítelkyním Vlasta. „A proti komu?“ kňourala děvčata. „No přece proti mládencům! Přemůžeme je a oni nám pak budou sloužit – vařit, prát prádlo, uklízet … “ „A to jo!“ rozhodly se dívky okamžitě. „Dáme se do boje a ty, Vlasto, nás povedeš!“

Vlasta nebyla proti. „Na boj se ale musíme připravit“ upozornila. A tak se křehké dívenky učily střílet z luku, sekat mečem a pozvedat kopí. To se rozumí, k mužům se to doneslo. Smáli se nad číšemi, až se za břicha popadali: prý nám holky vypovědí válku! Jenže smích je brzo přešel. Obyvatelky Děvína skutečně vyzvaly muže k boji. A v bitvách se jim velice dařilo, byly šikovné a poháněla je myšlenka na to, jak jim budou hoši sloužit. Pokaždé vyhrály! Mužští se začali bát a někteří uprchli do lesů. „Musíme je dostat všechny! Co nezvládneme silou, to získáme lstí!“ řekla dívkám Vlasta. „Usmějete se, řeknete pár lichotek … a už máte chlapa v hrsti!” „Já bych to třeba zkusila,“ usmála se krasavice Šárka. A počíhala si na vladyku Ctirada.

Ten, chudák, netušil, jakou lest na něj dívky přichystaly! Vyjel si do lesa, a co nevidí: u stromu je přivázána krasavice, že takovou svět neviděl. A pláče a naříká: „Ach, ty zlé ženy z Děvína! Když jsem řekla, že proti mužům nic nemám, nechaly mě zde v lese. Aby mě divá zvěř roztrhala!“ „A ty o muže stojíš“ podivil se Ctirad.  „Aby ne!“ zamrkala Šárka. „Ovšem takového, jako jsi ty – krásného a silného – jsem dosud nepotkala … “ Ó, to se Ctiradovi líbilo! Dal se na měkká slova nachytat, odvázal dívku a usedl s ní do mechu. Dočista zhloupl. Ani mu nepřišlo divné, že děvče nabízí opojnou medovinu ze džbánku, stojícího u stromu. Za chvíli už nevěděl, co dělá, co říká … Tehdy mu Šárka sebrala lovecký roh a zatroubila. Z houštin se vyhrnuly dívky, vedené Vlastou … a co myslíte? Ctirada ta neopatrnost stála život.

Ale nadarmo jej nepoložil! Jeho smrt ostatní muže zarmoutila, ale také vyburcovala. Po čase – už lépe připraveni – přepadli Děvín. Strhl se lítý boj. Ale jak muži zajali Šárku, jak padla Vlasta, dívky se vzdaly. Některé dokonce rády: ono to není zas tak špatné, starat se o děti, vařit a příst … už jim to chybělo!