Čarodějná mošna – Hermína Vlčková

Byl jeden král a ten byl velmi starý. Chtěl si odpočinout a předat království někomu mladšímu. Zavolal si proto svého jediného syna: “Synu, ujmi se vlády, už mi docházejí síly.“ Mladý princ do té doby žil bezstarostně na zámku, věnoval se jen zábavám, hudbě, tanci a lovu, o životě za branami paláce toho ale mnoho nevěděl. Proto prosil otce: „Než se ujmu vlády, šel bych rád na zkušenou, chci vládnout moudře a spravedlivě.“ Otec zesmutněl. Obával se, že se synova návratu ve zdraví nedočká, ale nakonec přece jen souhlasil.

Čas plynul, princ byl dlouho na cestách, mnoho viděl a mnoho poznal. Jednou na kraji hlubokého lesa potkal myslivce. Dali se spolu do řeči, slovo dalo slovo, a princ vstoupil k myslivci do služby. Při první obchůzce se pustil neznámým lesem hodně daleko a zabloudil. Znenadání spatřil na pasece krásného statného psa, chrta. Chrt vyskočil, běžel k princi a promluvil lidským hlasem: „Už na tebe čekám, půjdu s tebou.“ Princ souhlasil, doufal, že mu chrt pomůže najít cestu z lesa ven.

Chrt ulovil velkou laň, aby měli cestou co jíst. Tři dny bloudili lesem, teprve třetího dne za soumraku spatřili mezi stromy záblesk světla. Chrt varoval důvěřivého prince před nebezpečím, že prý se v takovém zapadlém místě mohou ukrývat podivní a zlí lidé, ale princ si z toho nic nedělal. Za chvíli došli k ošklivé chaloupce. Zaklepali na dveře, otevřela jim stará babička. Dala unaveným poutníkům najíst a napít, potom je však posílala pryč: „Mohlo by se vám tu něco zlého přihodit.“ Princi se ale zpátky do tmavého lesa nechtělo, lehl si a v chaloupce usnul. O půlnoci vrazilo do chaloupky dvanáct vousatých loupežníků. Jejich náčelník, pořádný hromotluk, se na prince obořil. Princ se ale loupežníka nebál, zavolal na chrta a společně se postavili proti všem dvanácti chlapům. „Podívejte se na toho holobrádka,“ zachechtal se náčelník. „Jestli se nebojíš, zůstaň tady s námi, dáme ti práci. Zatím v chaloupce ukliď a ulov v lese něco k večeři!“

Sotva loupežníci odešli, předstíral princ před babičkou, že uklízí, ale přitom si zvědavě prohlížel chaloupku. V malé komůrce objevil tři mošny. Na jedné z nich bylo napsáno: “Zaklepáš-li na mě, vyskočí ze mě tolik vojáků, kolik budeš chtít.” Princ vzal mošnu, pověsil tam namísto ní svou, zavolal chrta a že půjdou do lesa ulovit něco k večeři. Za chaloupkou princ zaklepal na mošnu, a hned tu byli čtyři vojáci a čtyři koně: „Co pán poroučí?“ „Vyveďte nás z lesa,“ žádal princ. Jeden z vojáků ho vzal na koně a už se všichni společně hnali lesem. Zastavili se až u silnice. Princ znovu zaklepal na mošnu a husaři zmizeli. Princ s chrtem pokračovali pěšky dál po silnici, která vedla k městu, v němž měl zámek princův otec. Na kraji města zašel princ do hospody. Když se najedl a napil, začal se vyptávat hostinského, co je ve městě nového. Hostinský se rozpovídal. „Náš hodný pan král pustil svého jediného syna do světa na zkušenou. Zůstal tu sám. Přemohli ho dva sousední králové společně se zlým čarodějem. Nikomu se dobře nevede, králové rozhazují peníze a čaroděj jen vymýšlí, jak by nás potrápil.“ Princ zamračeně poslouchal řeč hostinského. Dlouho se už dál nezdržoval, vzal mošnu, zavolal chrta a šli ke královskému zámku. Tam zaklepal na mošnu, hned tu byli zase ti čtyři vojáci, kteří prve princi pomohli ven z lesa. Princ jim poručil, aby klepali na mošnu tak dlouho, dokud nebude město plné vojáků. A tak se stalo. Všichni čekali na princův rozkaz. „Přiveďte před královský zámek starého pana krále, oba cizí krále a čaroděje!“ Cizí králové ale nechtěli přijít dobrovolně. Připravili svá vojska a začala bitva. Čaroděj jim pomáhal. Princ bojoval se svými vojáky ze všech sil. Chrt, kterého měl v bitvě při sobě, mu zachránil v rozhodující chvíli život – když ho jeden z cizích králů ohrožoval mečem, skočil chrt po zákeřném králi a povalil ho na zem. Princ nakonec v dlouhé bitvě zvítězil a vyhnal oba cizí krále a čaroděje.

Starý pan král se radoval, objímal syna a znovu a znovu se prince vyptával, jak se mu ve světě dařilo a jak dokázal vyhnat cizí krále a čaroděje. Potom dal přinést svou královskou korunu, předal ji i celé království svému synovi a prohlásil ho za svého nástupce. Otec mu zpočátku při vládnutí radil, ale princ si počínal rozumně a staral se, aby se lidem v jeho království dobře žilo. Věrného chrta, který mu mnohokrát pomohl a zachránil mu život, měl mladý král stále u sebe a pečlivě se o něj staral. A kouzelná mošna? Tu už nikdo nepotřeboval, zapomnělo se na ni a kdoví kde je dnes.